Привет, профессор?
*celý zápis je psán úhlednou azbukou*
Měla to být obyčejně nudná cesta do Ruska po několika měsících, co jsem tam nebyl, nebo jsem si alespoň myslel, že tahle cesta bude taková jako vždy. Naposledy jsem tam byl okolo vánoc, poslední návštěva byla poměrně smutná, sešli jsme se totiž všichni až na Artyoma, který se ztratil, a nebyla po něm žádná známka o přežití již přes rok a tohle jsem musel oznámit rodičům, kteří to nenesli zrovna nejlépe i přes to, že Aryom už s nimi moc kontaktu neudržoval. Já to nesu však mnohem hůře, byl jsem s ním v anglii hodně v kontaktu a od doby, co se ztratil? Uzavřel jsem se do sebe. Bystrozorství jsem už položil na hřebík, protože po několika nezdařilých pokusech to už nejde dál i přes to, že mě to ničí. Být bystrozorem pro mě byla náplň života, ale jak se mám k němu vrátit naplno? Díky němu jsem získal lásku života a zároveň ji i ztratil, přes veškerou mou skvělou zabezpečovací techniku byla zabita kletbou a já k tomu neměl daleko.
Nastoupil jsem do letadla a už podvědomě hledal v brašně knížku o zvířatech, kterou si vždy beru sebou, avšak tentokrát jsem ji zapomněl doma – úchvatné! Můj plán na odpočinek během letu byl tak zmařen během několika vteřin. Kouknul jsem tedy na lístek, kde se psalo mé číslo sedadla a brašnu během cesty zase zaklapnul. Po chvilce jsem konečně ono sedadlo našel, když v tom mě něco zarazilo. U okýnka seděla rudovlasá dívka, což by nebylo nic zvláštního, avšak na ní bylo zarážející to, že držela v ruce anglicko-ruský slovník a téměř s přesnou výslovností jako rodilý mluvčí si mumlala ruská slovíčka a věty. Proč někdo, kdo vyslovuje tak dobře, potřebuje slovník? Nehrálo mi to, vážně zněla jako ruska. Odložil jsem si zavazadla a posadil se, zatímco jsem ji zdvořile rusky pozdravil a tím to všechno začalo. Začala si mě zkoumavě prohlížet a pak vychrlila „Привет, профессор.“. Profesor? Nejsem přeci profesor a tak jsem pokračoval v konverzaci, abych vyzjistil, proč si to myslí. Nakonec nebyla tak dlouho od pravdy, podle všeho studuje v Bradavicích a můj ztracený bratříček ji kdysi učil. Výborné! Kdo by si pomyslel, že mě jeho historie dostihne zrovna v letadle do Petrohradu? Já určitě ne! S dívkou jsme si však povídali zapáleně celou dobu letu, byla opravdu milá a podle všeho je to dcera Alexeje Page. S Alexejem jsem za dob jeho studia docela dobře vycházel, několikrát jsme byli společně i s Artyomem u strejdy v rezervaci. Poté, co však odešel do Anglie už o sobě nedával vědět a tak to pro mě byla poměrně zarážející informace, ale Cassidy měla stejný šarm jako tenkrát on, je až kupodivu jak moc mi ho připomínala.
Bylo na ní znát, jak moc ji ranila informace, že někdo cizí mohl strávit mnohem více času s jejím otcem, než kdy mohla ona a tak jsem jí navrhnul prohlídku Petrohradu. Čas v letadle velice rychle utíkal a po chvíli jsme již přistávali. Na letišti jsme vyzvedli kufry, které jsem jí pobral, a pak už se vydali do víru Petrohradu. Vypadala dospěle, avšak její chování při prohlídce bylo jako sledovat malé rozjařené dítě. Ulicemi téměř tančila a skoro na všechno ukazovala a vyptávala se, co to vlastně je. Vzal jsem ji do parku, který jsem si zamiloval už jako malý chlapec, dá se tam skvěle relaxovat a přitom pozorovat fontánu, která za každého počasí i ročního období přetéká energií. Samozřejmě, že se hned chtěla vyfotit, kdo by to neočekával, že? Hodila mi k nohám ještě jednu tašku, do ruky vtiskla foťák a vyskočila na fontánku s úžasnou pózou alá „tohle všechno patří mně“ jenže její póza měla menší zádrhel, nedokázala to vybalancovat a během chvilky se koupala v chladné fontánce. Můj levý koutek cukal extrémním pobavením, zatímco foťák dělal jednu fotku za druhou, aby z toho vylezla krásná pohyblivá fotka. Cassidy vyskočila zpět na nohy a se smíchem se hned ptala, zda to mám, protože podruhé to již předvádět nebude. Odkýval jsem jí to mezitím, co jsem ve vlastních věcech hledal teplou bundu a okamžitě jí ji přehodil přes ramena. Její babička by mě zabila, kdyby její vnučka k ní došla totálně promrzlá, proto jsem jí ještě doprovodil do restaurace naproti, aby se mohla převléknout, zatímco já si pokecal s kamarádem z dětství a poté jsem ji doprovodil k domu, protože bylo pozdě.
Poznatek č.1: miluje draky
